O knize: 1960 / Málokdo ve městě věděl, kde a jak Leonty Arkhipkin, přezdívaný Gramofon, přišel o hlas. A bylo ještě méně těch, kteří kdy slyšeli a pamatovali si tento hlas. Už čtyřicet let mluví Leonty Arkhipkin chraplavým a drsným šepotem, neustále kašle a podivně hučí jako gramofon, kterému došla deska, ale zatoulaná jehla stále škrábe kruh, visí ze strany na stranu. Zavolžští starší však ujistili, že byly doby, kdy hlas Leontyho Arkhipkina hřměl po Volze, na středním a dolním toku, od Nižného po Astrachaň. Arkhipkin se tehdy nejmenoval Gramophone, ale Thunderbolt – jeho basy byly tak hrozivé a přemrštěné.